Z JARA
PÁN UŽ NA LAVIČCE ČEKÁ
ROZHLÍŽÍ SE, NOHOU KLEPÁ
KDY MI SPADNE DO KLÍNA?
MÁ MILÁ, KŘEHKÁ KVĚTINA
ROZŠÍŘÍ PANENKY V POZORU
PŘICHÁZÍ MÚZA Z OBZORU
JAK ZE SNA MOCI VYŠŠÍ
DECH SVŮJ JEN TĚŽKO ZTIŠÍ
A VÁBÍ, VÁBÍ MĚKCE
DO NÁRUČÍ NA DECE
PANNA VŠAK CUDNĚ MRKÁ
PÁN FIALINKY TRHÁ
TO ROZTODIVNÉ MÁMENÍ
Z JARA DO SVĚTA PRAMENÍ
Z JARA, BA PŘÍMO OD MÁJE
ŠKODA, ŽE PAK JDE DO HÁJE
OČI MÁ KRYTÉ PÁSKOU
OČI MÁ KRYTÉ PÁSKOU
VÁŠEŇ SI PLETE S LÁSKOU
VÁŠEŇ, CHTĚNÍ K ZEMDLENÍ
DOUFÁ, PRAHNE, NELENÍ
TO NUTKÁNÍ AŽ ZABOLÍ
SNAD SE UŽ BRZY PODVOLÍ
A PEVNĚ NÁRUČ SEMKNE SE
JINOU VOLBU NESNESE
