Zjara

Z JARA

PÁN UŽ NA LAVIČCE ČEKÁ

ROZHLÍŽÍ SE, NOHOU KLEPÁ

KDY MI SPADNE DO KLÍNA?

MÁ MILÁ, KŘEHKÁ KVĚTINA

ROZŠÍŘÍ PANENKY V POZORU

PŘICHÁZÍ MÚZA Z OBZORU

JAK ZE SNA MOCI VYŠŠÍ

DECH SVŮJ JEN TĚŽKO ZTIŠÍ

A VÁBÍ, VÁBÍ MĚKCE

DO NÁRUČÍ NA DECE

PANNA VŠAK CUDNĚ MRKÁ

PÁN FIALINKY TRHÁ

TO ROZTODIVNÉ MÁMENÍ

Z JARA DO SVĚTA PRAMENÍ

Z JARA, BA PŘÍMO OD MÁJE

ŠKODA, ŽE PAK JDE DO HÁJE

OČI MÁ KRYTÉ PÁSKOU

OČI MÁ KRYTÉ PÁSKOU

VÁŠEŇ SI PLETE S LÁSKOU

VÁŠEŇ, CHTĚNÍ K ZEMDLENÍ

DOUFÁ, PRAHNE, NELENÍ

TO NUTKÁNÍ AŽ ZABOLÍ

SNAD SE UŽ BRZY PODVOLÍ

A PEVNĚ NÁRUČ SEMKNE SE

JINOU VOLBU NESNESE