Proklátí

PROKLÁTÍ

MOHUTNÝ ÚDER TĚLO TŘÍŠTÍ,

HLUBOKÁ RÁNA, HLUBOKÁ,

Z BOLESTNÉ KŘEČE ŽIVOT PRÝŠTÍ,

ZASYKLA ÚSTA SEMKNUTÁ

TEMNÝ KLÍN PŘESNĚ ZATNUL

DO SLABÉHO MÍSTA

TU SÍLU MÁ CHLADNÝ KOV

I OSTRÁ SLOVA JISTÁ

RÁZNĚ STRHNI OSTRÝ ŠÍP A USTUP

V ŠERÝ KOUT, BEZPEČNÉ SPOČINUTÍ,

KDE SKRYTÉ DOTYKY NITRA MLADÍ,

TEMNÝMI STEZKAMI SE JITRO CELÍ!

PROSÁKLÝ

PROLÉVÁ ŘEČIŠTĚ BOLESTI

A CHMELU NAHOŘKLÉ STAROSTI

ODEVZDÁ A UKONEJŠÍ,

VŽDYŤ ZÍTŘKY JEŠTĚ NEVČEREJŠÍ!

JEN VEJDI DO MĚ SPIRITE!

AŤ ZVLÁČNÍ TĚLO OPITÉ!

JEN ROZLEHNI SE DO ŠIROKA,

VLAHOU SLASTÍ DEN SE MOTÁ.

POZVANÝ HOST SE ZABYDLUJE,

NEHODLÁ PUSTIT, CO OPANUJE.

PRO CHOUTKY SVÉ ON VYPRÁZDNIL HNÍZDO,

VŮLE SE PŘETRHLA, NEMÁ TU MÍSTO.

TĚLESNÁ SCHRÁNKA, CO ČLOVĚKEM BYLA,

ZKROUCENĚ PADLA, DUŠE SE MIHLA,

NEZNÁMO KAM, DECH ZAPADÁ V RÁMĚ

PŘIMKNUTÉ NAPEVNO K TÉ TEMNÉ PANNĚ.

NENÁVIST

PÁLÍ LED A PÁLÍ OHEŇ,

NENÁVISTNÉ OKO SŽEHNE,

PRODĚRAVÍ BEZ MILOSTI

VŠUDE, KAM VE ZLOSTI ŠLEHNE

V POPEL MĚNÍ ROSTLÁ TĚLA,

PŘED NIČÍM SE NEZASTAVÍ,

NAKONEC TEN ŽÁR, CO MĚLA,

SAMU SEBE NA PRACH SPÁLÍ