Země ze mě

ŽIVORODÁ

NOHAMA BRÁZDÍ ZEMSKOU HROUDU,

ŠIROKÁ PÁNEV STAVÍ FORMU,

JABLKEM PLODNOSTI OBTĚŽKÁNA,

VYKROČÍ SMĚLE DO NEZNÁMA.

ŽEZLEM ZLATÝM OCHRAŇUJE,

KRAJINY ŽIVOTA OPANUJE.

ŽIVINY VYDÁ, MLÉKEM HOSTÍ.

NAPIJ SE KAŽDÝ DO SYTOSTI!

HLADOVCI NEVĚŘÍ, DRANCUJÍ DÁL,

AŽ TĚLO JEJÍ JEN CÁR A CÁR,

OHNĚM ZANÍCENO, SLZOU CHLADÍ,

NEZMĚRNOU BOLEST V LÁSKU TAVÍ.

HLUBOKÝ ZÁKLAD VZNOSNĚ OPÍRÁ,

KDE NEBESKÁ KLENBA JEMNĚ NAZÍRÁ.

NEVDĚČNÉ DÍTKO ZAS PŘIKLÁDÁ K SOBĚ,

BY V SOUCITU BEZMEZNÉM VYNAŠLO DAR.

OSIŘELÉ KOŘENY

SPLEŤ KOŘENŮ ZEMÍ BLOUDÍ,
TĚKÁ, BÍDNĚ CHURAVÍ,
OSTRÝ ŘEZ JIM UTNUL CESTU,
TMY SE NIKDY NEZBAVÍ.

NEPROCITNOU S PRVNÍM TEPLEM,
MIZÍ MÍZA, HLADOVÍ,
ZIMNÍ SEN SE LÉTU VZEPŘEL,
KMEN TU LEŽÍ V POVZDÁLÍ.

NEŠEVELÍ LISTŮ VÁNEK,
ZOUFÁ PTÁČEK ZPĚVAVÝ,
PILINY VŠAK JEŠTĚ ZBYLY,
HROZÍ OTVOR DĚRAVÝ.